Vládne kus žvance světu aneb zavřít supermarkety o svátcích či nikoliv?

Vzrušená veřejná debata kolem zákona omezujícího prodejní dobu v obchodech nad 200 metrů o svátcích dokládá, jak jsme „moudří“ většinou jen tehdy, když nám jde o kus žvance a plnou lednici.

Otázka, zda nechat velké obchody o vybraných svátcích zavřené či nikoliv, je a bude – nejen politicky - velice výbušnou kauzou. V naší nedávné historii bychom jen stěží hledali podobnou záležitost (snad jen s výjimkou zákona o registrovaném partnerství), která vyvolává takové emoce a štěpí veřejný prostor na dvě části (záměrně nepoužívám slovo poloviny). Z obou stran samozřejmě zaznívají argumenty, které mají svou logiku. Většinu debaty však zahlcuje balast emocí a klišé, ze kterého jak sláma z bot vyčnívá poměrně neblahé poznání, že Češi se do veřejné debaty (a odvahy se svým názorem na veřejnost vystrčit i svou tvář či jméno) zapojí jen tehdy, když jde o jídlo či obecně o konzumní výdobytky tržní ekonomiky.

Ale zpět k argumentům obou stran, které zaznívají nejčastěji. V České republice je svoboda podnikání a je jen na svrchovaným rozhodnutím obchodníka, zda v daný den svůj obchod otevře či nikoliv. On přece dává práci lidem a státu odvádí daně. Stejně tak je na uvážení zákazníka, kdy (a zda vůbec) přijde nakupovat. Proti tomu názor, že státní svátky jsou tu od toho, aby lidé zvolnili z tempa běžného pracovního dne, byli pohromadě s rodinou anebo nějakým způsobem prožívali či přejímali přesah události, kvůli které je daný den vyhlášen za státní svátek. Na to vzápětí kontruje názor, že lékaři, dispečeři, řidiči autobusů a mnoho dalších profesí pracuje o státních svátcích, tak proč by nemohly i prodavačky v supermarketech, když i malé večerky nebo restaurace normálně fungují. A že prodavačky samy chtějí chodit do práce o svátcích, aby si přivydělaly.

Pak se problém dostává do roviny mezinárodní a poukazuje se, v jakých okolních zemích jsou obchody o svátcích zavřené a jaký to má dopad na ekonomiku. Škoda jen, že podobné zprávy nejsou doplněny i o další sociologická data, jako například kolik procent lidí v sousedních zemích se zavřenými obchody souhlasí či nikoliv, jak vzniklou situaci řeší a podobně.

Právě neexistence tvrdých, průkazných a srozumitelných dat (jejich zasazení do kontextu celé problematiky a zodpovězení na otázky z tohoto zasazení nutně vznikajících) je něco, co debatě v Česku o zavírání obchodů o svátcích chybí. Tento prostor pak vyplňují emoce, kdy už s některými lidmi (z obou názorových skupin) je diskutovat zbytečné.

Nicméně zkusme si tu některé otázky položit, třeba to naši debatu posune dál:

1) Jaká suma peněz se dosud obvykle protočila v obchodech během státních svátků? Jaká byla skladba nakupovaného zboží?

2) Jak velký podíl tržeb těchto obchodníků v rámci celého roku (či fiskálního roku) připadá na sváteční dny? Jaké je porovnání poměru tržby/mzdové a provozní náklady s běžnými dny?

3) Kolik činí průměrná měsíční hrubá mzda zaměstnanců v těchto obchodech (přepočítaná na běžný fond pracovní doby, tj. 168 hodin měsíčně)? Jak toto číslo vypadá ve srovnání s dalšími profesemi v rámci národohospodářských statistik? Jak velký podíl z výdělku připadá na sváteční a víkendové dny?

4) Na kolik korun navíc si přijdou zaměstnanci, kteří chtějí pracovat o svátcích?

5) V jakých dnech připravují obchodníci nejvíce slevových akcí? A proč právě v tyto dny?

6) Jaká je cenová politika těchto obchodů? Chtějí nejnižší ceny „za každou cenu“ a nebo nabízejí dražší, ale kvalitní potraviny? Jaké žádají slevy a další poplatky po dodavatelích?

7) Jakým podílem na ročním HDP státu se podílejí otevřené sváteční dny v obchodech a jaký z toho plyne státu daňový příjem?

8) Jaký je zájem o práci prodavačky na trhu práce? Jaká je fluktuace zaměstnanců v odvětví?

Myslím, že by se tu daly dopsat další dotazy, které jdou nejen po ekonomické podstatě věci, a na jejichž základě může probíhat opravdu kvalifikovaná debata, zda obchody zavřít či nechat otevřené.

V Česku nepochybně žijí lidé, kteří by si bez návštěv nákupních center nedokázali představit volný den či svátek. Oproti nim jsou tací, kteří udělají velký nákup v pátek odpoledne, pro čerstvé zboží zamíří až v pondělí a bez návštěvy obchodu fungují ve všech ohledech naprosto normálně. Dále tu jsou tací, kteří chodí nakupovat jen v takové dny, kdy je nejvíce cenových akcí na zboží. Zkrátka co člověk, to jiný návyk, to jiná preference.

Jak jsem uvedl na začátku článku, tato debata je a bude výbušná, vyhrocená a emotivní. Padají v ní slova jako svoboda, demokracie, tržní hospodářství, socialismus, vykořisťování, nezaměstnanost a tak dále. Na jednu stranu je dobré a velice žádoucí, že lidé projeví svůj názor a není jim věc lhostejná. Chybí mně tu jen odpověď na to, zda to je opravdu výrazem jejich hlubokého přesvědčení, nebo je to póza a či jen osobní prospěch. Za tristní též považuji i to, že se lidé nahlas bijí za svůj názor jen v takovéto v podstatě prkotině, ale u řady dalších mnohem zásadnějších věcí, které se v této zemi dějí, drtivá většina z nich zarytě mlčí nebo jen stydlivě kloní oči k zemi. 

Zajímají vás další moje glosy a zpravodajské texty? Navštivte moje stránky: http://stefkuv-zapisnik.webnode.cz/novinky/