V úterý 8. března tomu byly tři roky, co na prezidentský stolec dosedl Miloš Zeman. Ačkoliv má do konce mandátu před sebou ještě téměř dva roky, v tuzemské politické loužičce se již řeší, zda bude svůj mandát obhajovat či nikoliv.
Zeman ještě natvrdo nic takového neřekl, ale jeho okolí už do veřejného a mediálního prostoru vypouští informační bubliny a sleduje reakce na ně. Do dedukce se pustil i Václav Klaus, který odhadl, že Zeman do druhé volby půjde a hned nabádá případné potenciální kandidáty, ať se o něco podobného ani nepokouší. Proč by měl Zeman zůstat na Hradě i dalších pět, však exprezident opomněl sdělit. Jeho hodnocení české politické scény jako „beznaděje“ tím pádným důvodem zcela určitě není.
Zcela nejlepší by bylo počkat, až se Zeman vyjádří sám. Ať otevřeně řekne, jestli je mu milejší pobyt na Hradě s Jiřím Ovčáčkem za zády nebo projížďky na rybníku v Novém Veselí, notabene když dostal novou loďku Kačenka. Když odhlédneme v historii zpět, Václav Klaus svůj záměr znovu kandidovat onehdy oznámil přesně v den, kdy dovršil čtvrté výročí v úřadě. Z tohoto pohledu má Zeman ještě hodně času. To však neznamená, že do doby, než se tak případně stane, by měla ustrnout debata o jeho potenciálních protikandidátech. Čas rychle plyne a než se nadějeme, volby budou za rohem a narychlo shánění kandidáti pak mohou působit nevěrohodně až trapně.
Ač si Václav Klaus zjevně myslí opak, Miloš Zeman (bude-li skutečně kandidovat) potřebuje protikandidáty jako sůl. Jeho výkon prezidentského úřadu řadu lidí zklamal. V mnoha okamžicích to totiž není žádný nadstranický prezident, ale naopak ten jizlivý a arogantní předseda ČSSD z dob opoziční smlouvy. Tehdy měl svých jistých 30 procent a na ostatních voličích mu nezáleželo, protože se na všem důležitém domluvil … s Václavem Klausem. Jeho angažmá v kauze Peroutkův článek je už ostudné a velmi výrazně podkopává důstojnost prezidentského úřadu. Když ani pod roce hledání jeho hradní dream-team inkriminovaný článek nenašel, měl by se jeho šéf zachovat jako chlap a přiznat vlastní chybu. To však lidé jeho formátu neumí.
Před každou prezidentskou volbou se pravidelně vyrojí jména řady osobností, které by se mohly stát budoucím prezidentem. Přesto se však nakonec všechno zašmodrchá tak, že si volič vybere již okoukanou tvář, která místo vnesení nové energie do úřadu může mávat jen glejtem mapujícím odsezená léta v parlamentu. Přímá volba je přitom ideální k tomu, aby se z masy Čechů vynořil někdo, kdo zamíchá zaběhanými pořádky v zemi jako se to povedlo na Slovensku Andreji Kiskovi. V České republice se určitě takové osobnosti nacházejí a je na čase, aby nastala doba jejich hledání a objevování. A tomu by měly být nápomocny i politické strany. Místo toho, aby nominovaly nějakého zasloužilého straníka, měly by potřebné podpisy poslanců a senátorů dát někomu z venku, který není zatížen starými pořádky. Jedině tak lze zařídit, aby v prezidentské volbě došlo k zásadnímu střetu při pohledu na svět a řešení jeho problémů.
Ačkoliv do dalších prezidentských voleb zbývají dva roky, odpovědné politické síly by se tomuto hledání již měly začít věnovat. A je v tuto chvíli úplně jedno, že se Miloš Zeman zatím napřímo nevyjádřil, zda půjde do volby či nikoliv. On je de facto prostřednictvím svých permanentních návštěv v krajích neustále ve volební kampani a čím později svůj záměr kandidovat oficiálně potvrdí, tím hůře pro ostatní.
Zajímají vás další moje články? Navštivte moji stránku http://stefkuv-zapisnik.webnode.cz/novinky/.
