Já mám poslanecké náhrady. Ty drž zobák a makej

To se může stát jen v Kocourkově a u nás. Soud rozhodl, že sněmovna musí doplatit exposlanci Rathovi náhrady za dobu, kterou strávil ve vazbě. Přitom - bez ohledu na Rathovu kauzu - systém náhrad brnká lidem na nervy už řadu let.

Na stravné a náklady na reprezentaci, na administrativu a odborné posudky, na cestovné, na kancelář a asistenty, na ubytování pro mimopražské zákonodárce, na telefon… na tyto a další položky každý měsíc čerpají tuzemští poslanci desetitisícové částky. Nikdo přitom nezkoumá, zda je skutečně a účelně vynaložili ke své práci. A běda pokud by se jim někdo opovážil na tyto „polobožské“ prebendy sáhnout, to se pak v jeden šik spojí leví i praví, mladí i staří, vlasatí i plešatící a své zlaťáky si ochrání. Ve sněmovním bufetu to pak náležitě zapijí.

Téma poslaneckých náhrad irituje a čeří český politický rybníček už mnoho let. A lze odhadnout, že celý systém beze změn pojede i nadále. Vedle čerstvého případu Davida Ratha přitom už média v minulosti přinesla mnoho případů, kdy zákonodárci tyto své náhrady zneužívali. Kdy vyčerpali limity náhrad do mrtě a zaměstnávali své rodinné příslušníky, odborné studie zadávali k vypracování (někdy možná i jen na oko) svým méně úspěšným spolustraníkům (tedy těm, kteří v tu dobu nemlaskali u korýtka s nimi), brali příspěvek na dojíždění a přitom bydleli v Praze. „Hvězdným“ kouskem se blýskl i současný premiér Bohuslav Sobotka, který si kdysi z náhrad ušetřil na byt v Praze.

Poslanečtí obhájci náhrad argumentují tím, že musí chodit náležitě ustrojeni, potřebují pro své rozhodování odborné posudky, a že když jim přijede návštěva, musí mít i něco peněz na to, aby ji pozvali na oběd. Korunu tomu vždy nasadí ti, kteří se bijí v prsa a říkají, jak si vstupem do sněmovny pohoršili a že před tím vydělávali víc. Možná pár takových příkladů je, ale opravdu jde jen o výjimky. Přitom ve sněmovně tyto odborníky a dříče (psáno v uvozovkách) nikdo nedrží, vždyť se na kandidátky cpali dobrovolně a pak škemrali o každý preferenční hlas.

Na tyto kratochvíle se zákonodárcům skládají všichni daňoví poplatníci. Ti do práce chodí oblečeni, musejí do ní dojíždět a – bože div se – i oni musí denně v poledne něco sníst. Za všechno musejí platit ze své kapsy. Proč by to nemohli dělat i zákonodárci, notabene když berou i násobně více peněz? Nedělejme si iluze, že když přijde za poslancem nějaký lobbista, tak mu poslanec zaplatí oběd v malostranské restauraci. Je to spíš naopak a zákonodárce si k tomu ještě odnese noty, aby věděl, jak má v konkrétní chvíli hlasovat a popřípadě i nějaký dárek, aby na schůzku nezapomněl.

V minulosti už proběhly nějaké návrhy, jak náhrady nějak uhladit a umravnit, aby už tolik neprovokovaly. Například je sloučit do jedné částky, přidat je k platu a zdanit je a odvést z nich pojištění anebo je nějak viditelně zredukovat. Nikdy neprošlo nic a nebuďme naivní, že se to změní. Ve sněmovně nikdy nezanikne „náhradová“ koalice, která naopak normálním smrtelníkům při jiném hlasování raději zvedne daně z příjmu či zvýší věk odchodu do důchodu. Ale hlavně jim bude svým chováním jakoby vzkazovat „drž zobák a makej“.

Zajímají vás další moje glosy i zpravodajské texty? Navštivte stránku http://stefkuv-zapisnik.webnode.cz/novinky/.